okolo Jesenických lázní

15. 5. 2017

11.5.2017 okolo Na Radosti pro radost

Nucené volno mě donutilo v krásný jarní slunečný den vyrazit někam na vejlet. Přece nebudu sedět doma a trochu pročistím hlavu ;-) Balím baťoh, cíl je jasný, najít Medvědí chatu, někde opéct buřta a dát si kávičku a pivko.

louky pod Lázněma

Okolo 10 dopolední vyrážím přes louky z Jeseníku směrem na Lázně. Na loukách se pásly srnky, chtěl jsem si je vyfotit, ale klekly mi baterky ve foťáku, co už... Naštěstí mám svůj věrný chytrý telefon (ten už si toho zažil), ten nějakou tu fotku taky zmákne. Na lázních se napojuji na červenou turistickou značku směr Ripperův kámen. Jen jak to jde, tak opouštím značku a ztrácím se v lese. Na KČT trasách není moc lidí, cestou jsem potkal jen 4 hi-techáře a jednoho ufuněného běžce. Docela jsem se lekl, že je to bachyně s mladýma. Už jsem chtěl začít prchat a on se zpoza zatáčky objeví běžec. Aspoň že tak! Svině moc nemusím, krom talíře :-)

jaro je tady...

Cestou míjím Lesní chatu, která je opuštěná, má vymlácené okna a vevnitř je všechno rozházené. Škoda jí! Nějak mě ty chaty začínají brát. Po cestě je hromada pramenů, ale vesměs bez vody. Chvilku jsem si myslel, že budu bez kávy, vodu jsem si sebou nebral. Naštěstí jsem zabloudil ke Svatebnímu pramenu, kolem kterého jsem vůbec neměl v plánu jít. Tam voda teče, naberu si a vyrážím hledat Ripperův kámen. Ke kamenu jsem přišel z úplně jiné strany. Někde se v navigaci asi stala chyba, ale kdo by chodil po značkách.

Od přístřešku u Ripperova kamene jdu pěšinou po červené, ale jen po lesní zpevněnou cestu. Ještě kousek k chatě, mám hlad a chuť na to kafe, káva v lese chutná úplně jinak než ve městě. Před jednou jsem na místě. Chata je zamčená. Škoda, tady by se daly trávit parádní víkendy. Rozdělám oheň a na vypůjčený rošt (rošt jsem vrátil na své místo na verandě chaty) si dám péct buřty a vařit vodu na kafe. Prostě idylka, oheň, buřt, kafe a pivko, co víc si přát. Doporučuji si sem zajít na opíkačku.

pečbuřtová pohodička

ty výhledy stojí za to ;-)

Konec rozjímaní, je čas vydat se zpátky do civilizace. Něco po druhé hodině balím a vyrážím cestou necestou po naučné stezce Rychlebských hor. Nějak ale nevidím značky. Co už, někam dojdu. Cestu lemují balvany porostlé mechem rozházené po lese. Takoví němí svědci minulosti, kteří tady budou ještě dlouho po nás. Pan Cílek by se nad nimi určitě rozplýval. Pár metrů přede mnou si přeskáče cestu stádečko muflonů, malé zpestření po neživých šutrech.

už vím co jedí kameny :-)

Konečně značka a rozcestník s přístřeškem. Beru to po modré na Medvědí kameny. Úžasný výhled, vůbec o tomto místě nevím. Někdy sem musím vzít holky, budou nadšené. Na rozcestníku je i vrcholová kniha, nejde se nezapsat. Od Medvědího kamene jde cesta z kopce k Arnoštovu krmelci, tak to pěkně odsýpá, ale krmelec nikde. Dál cesta vede po vrstevnicové cestě (cyklotrase) až do lázní. Provoz turistů začíná houstnout, krom jednoho pána ani neumí odpovědět na pozdrav, lázeňští hosté se zdravit asi nenaučili. O půl 4 sedím na mramorové lavici, ze které je pěkný výhled. Na lázních je turistů víc než dopoledne, davy zrovna nemusím. Až budu v důchodu, tak si tady zajedu jako lázeňský host, lidi z velkoměst z toho musí být úplně vydření. Už jen kousek domů, po modré kolonádou směr Jeseník, o půl páté jsem doma.

Jeseník